Gaura Siskiyou Pink

V prvních týdnech po výsadbě zalévejte pravidelně, aby sazenice zakořenila. Jakmile se však rostlina uchytí (zhruba po měsíci), zálivku výrazně omezte. Gaura je velmi odolná vůči suchu a má hluboký kůlový kořen. Zalévejte ji pouze během dlouhotrvajících veder, když půda zcela vyschne. Přemokření je pro ni nebezpečnější než sucho.

Ne, nebo jen velmi málo. Svíčkovec je zvyklý na chudší půdy. Přehnojené rostliny (zejména dusíkem) sice vytvoří spoustu listů, ale kvetou méně a stonky se lámou. Stačí na jaře přidat k rostlině trochu kompostu. Víc péče v tomto ohledu nepotřebuje.

Díky své vzdušnosti a 'motýlím' květům se skvěle hodí do moderních prérijních výsadeb. Krásně vypadá s:

• Trávami: Kavyly (Stipa), dochan (Pennisetum).
• Trvalkami milujícími slunce: Sporýš (Verbena bonariensis), levandule, šalvěj, třapatkovky (Echinacea) nebo rozchodníky.
• Růžové květy 'Siskiyou Pink' krásně kontrastují se stříbrnými listy čistce nebo pelyňku.

Kromě zjevné barvy květů (růžová vs. bílá) je 'Siskiyou Pink' obvykle kompaktnější (dorůstá cca 60-80 cm), má tmavší, načervenalé stonky a listy. Je však také o něco méně mrazuvzdorná než základní bílé druhy, proto vyžaduje pečlivější zimní přikrývku.

Jelikož se jedná o teplomilnou trvalku, ideální doba pro výsadbu zakoupené sazenice je na jaře, jakmile pomine nebezpečí silných mrazů (obvykle od poloviny května). To rostlině poskytne celou sezónu na to, aby dobře zakořenila před první zimou. Pokud sázíte na podzim, musíte zajistit velmi dobrou zimní ochranu, ale jarní výsadba je bezpečnější.

Svíčkovec je dítě slunce. Pro bohaté kvetení a pevné stonky potřebuje:

• Plné slunce: Ve stínu se vytahuje a málo kvete.
• Propustnou půdu: To je klíčové. Půda musí být písčitá, štěrkovitá nebo hlinitopísčitá.
• Dobrou drenáž: V těžké, jílovité a mokré půdě nepřežije zimu (vyhnijí mu kořeny).

Odrůda 'Siskiyou Pink' má přirozeně červeně až vínově skvrnité listy, což je její okrasný znak, nikoliv nemoc. Pokud jsou však skvrny rezavé nebo je na listech bílý povlak, může jít o padlí nebo rez, které se objevují, pokud je rostlina v příliš velkém vlhku a stínu. V takovém případě omezte zálivku a zajistěte lepší proudění vzduchu.

Poléhání stonků je nejčastěji způsobeno dvěma faktory:

1. Nedostatek slunce: Rostlina se vytahuje za světlem a stonky jsou slabé.
2. Příliš bohatá zálivka nebo hnojení: V příliš výživné a mokré půdě roste svíčkovec bujně, ale pletiva jsou měkká a neudrží váhu květů.

Přesaďte ji na slunnější a 'chudší' stanoviště.

Dělení trsů se nedoporučuje. Svíčkovec má dlouhý kůlový kořen (podobně jako mrkev), který nesnáší poškození, a dělením rostlinu často zahubíte. Mnohem lepší je:

• Řízkování: V létě odeberte bylinné řízky, které snadno zakoření.
• Semenáčky: Rostlina se na zahradě může sama vysemenit, ale u odrůdy 'Siskiyou Pink' nemusí mít potomstvo stejnou barvu květů.

Tato odrůda je o něco choulostivější než bílé kultivary. V našich podmínkách se chová jako krátkověká trvalka. Zimu přežije, pokud jsou splněny dvě podmínky:

1. Sucho u kořenů: Půda nesmí být v zimě mokrá.
2. Ochrana: Na podzim (před mrazy) přikryjte bázi rostliny chvojím nebo suchým listím.

V chladnějších oblastech (hory) se často pěstuje jen jako letnička.

Ano, svíčkovec je do kytic výborný, protože jim dodává lehkost a objem. Sklízejte stonky v okamžiku, kdy se otevřou první dva až tři kvítky. Ve váze postupně vykvétají další poupata. I když jednotlivé kvítky vadnou poměrně rychle (často během jednoho dne), díky postupnému nakvétání vydrží ve váze hezký několik dní.

Máme pro vás dobrou zprávu. Svíčkovec (Gaura lindheimeri) není považován za toxický pro psy, kočky ani koně. Je to bezpečná rostlina do zahrad, kde se pohybují domácí mazlíčci.

Ano! Svíčkovec patří do čeledi pupalkovitých a jeho květy jsou jedlé. Můžete je použít jako nádhernou ozdobu letních salátů, dezertů nebo nápojů. Nemají výraznou chuť, ale jídlu dodají krásný vizuální efekt.

Pravděpodobně ne. Je důležité vědět, že svíčkovec (Gaura) je přirozeně krátkověká trvalka. To znamená, že i při nejlepší péči rostlina obvykle vydrží na stanovišti 3–4 roky a pak přirozeně odumře. Doporučuje se proto výsadbu průběžně obnovovat novými sazenicemi nebo řízky.

Řez provádíme ve dvou termínech:

• Hlavní řez (jaro): Sestříhněte celou rostlinu nízko nad zemí (cca 5–10 cm) až na jaře, když začínají rašit nové lístky. Staré stonky slouží v zimě jako ochrana.
• Zkrácení v létě (volitelné): Pokud se rostlina v polovině léta 'rozvaluje' nebo odkvetla, můžete ji zakrátit o polovinu. Podpoříte tím zhoustnutí a druhou vlnu kvetení na podzim.