Georgína Feline Yvonne

Jiřiny jsou vysloveně slunomilné rostliny. Pro bohaté kvetení potřebují plné slunce (alespoň 6 až 8 hodin přímého slunečního svitu denně). Zasaďte je do dobře propustné a humózní zeminy. Těžké jílovité půdy jim nesvědčí. Pokud takovou půdu máte, doporučujeme ji před výsadbou odlehčit kompostem a pískem.

Pěstování v nádobách je možné, ale vyžaduje specifickou péči. Potřebujete dostatečně objemný květináč s odtokovými otvory na dně. Kvůli výšce až 160 cm musíte zajistit robustní oporu a nádobu ideálně zatížit, aby se ve větru nepřevrátila. Rostliny v květináčích také mnohem rychleji vysychají, takže se musíte připravit na častější zalévání a pravidelnější přísun živin.

Dělení hlíz je velmi oblíbený způsob množení. Provádí se na jaře před výsadbou. Velké trsy rozřízněte tak, aby každý oddělený kus hlízy měl tzv. krček s očkem (pupenem). Samotná hlíza bez očka totiž nevyklíčí. Po rozdělení nechte řezné rány dobře zaschnout, nebo je ošetřete drceným dřevěným uhlím, aby se do nich nedostala hniloba.

Ano, řízkování je další skvělá metoda. V únoru nebo březnu hlízy lehce zavrtejte do vlhkého substrátu a dejte na světlé místo (20 a více °C). Za 4 až 6 týdnů hlíza obrazí. Jakmile výhony dorostou do délky 5 až 8 cm a mají alespoň dva páry pravých listů, odřízněte je čistým nožem. Spodní listy odstraňte, konec namočte do stimulátoru zakořeňování a zapíchněte do lehkého substrátu. Nezapomeňte je pravidelně rosit.

Hlízy vysazujte přímo do záhonu od poloviny května, jakmile s jistotou pomine nebezpečí jarních mrazíků (tzv. po Zmrzlých). Hlízy sázejte ideálně vodorovně do hloubky 10 až 15 centimetrů. Na jeden metr čtvereční počítejte zhruba s 1 až 4 rostlinami.

Odrůda Feline Yvonne je vzrůstná rostlina a potřebuje kolem sebe dostatek prostoru pro zdravý růst a cirkulaci vzduchu. Hlízy byste měli vysazovat ve sponu 30 až 50 centimetrů. V praxi to znamená, že na jeden metr čtvereční se ideálně vejdou jedna až čtyři sazenice. Příliš hustá výsadba zvyšuje riziko vzniku plísní.

Určitě, je to skvělý způsob, jak se dočkat prvních květů mnohem dříve! Už od března můžete hlízy zasadit do květináčů s lehkým substrátem a umístit je na světlé místo chráněné před mrazem. Ideální teplota je kolem 15 až 20 °C. Jakmile v květnu pomine riziko mrazíků, přesadíte na záhon již pěkně rozrostlé a silné rostliny.

Zaštipování je drobný, ale důležitý pěstitelský zásah, který má obrovský vliv na kompaktní tvar rostliny a množství květů. Jakmile mladá jiřina vytvoří několik párů pravých listů, odštípněte její samotný vrchol. Rostlina sice na chvíli zpomalí růst do výšky, ale začne se krásně větvit do stran. Výsledkem bude mohutnější keřík, který vyprodukuje mnohem více fuchsiových květů.

Jiřiny v našich podmínkách bohužel nejsou mrazuvzdorné a zimu venku by nepřežily. Jakmile první podzimní mrazíky spálí jejich nadzemní část, nastává čas na jejich vykopání. Pomocí rýče hlízy opatrně vyjměte z půdy, abyste je nepoškodili. Očistěte je od přebytečné zeminy a nechte lehce oschnout. Poté je uložte ideálně do bedýnek zasypané pískem nebo pilinami. Uskladněte je na suchém, temném a hlavně bezmrazém místě.

Jiřiny potřebují pravidelnou a vydatnou zálivku, zejména v horkých letních dnech. Vyhněte se ale dlouhodobému přemokření, aby hlízy nezačaly hnít. Zpočátku vegetace (v květnu a červnu) volte hnojiva s vyšším obsahem dusíku, která podpoří růst silných stonků a listů. Jakmile se začnou tvořit první poupata, přejděte na hnojiva s převahou draslíku. Ta zajistí bohaté a dlouhodobé kvetení, které u této odrůdy trvá až do listopadu.

Slimáci a plzáci mladé výhony jiřin doslova milují a dokážou je velmi rychle zničit. Účinným a šetrným řešením je použití granulí na bázi fosforečnanu železitého (například Ferramol), které stačí rozhodit v okolí sazenic.

Pokud pozorujete na listech žlutozelené mapy či mramorování, může se jednat o virus mozaiky jiřin. Toto virové onemocnění často přenáší savý hmyz, jako jsou mšice nebo třásněnky. Virové choroby bohužel nelze léčit. Napadenou rostlinu musíte co nejdříve vykopat a celou zlikvidovat, aby nedošlo k přenosu nákazy na další zdravé jiřiny v okolí.

Pro člověka jsou jiřiny naprosto bezpečné, avšak pro zvířata, zejména pro psy a kočky, jsou mírně toxické. Požití částí rostliny nebo hlízy může u mazlíčků způsobit podráždění trávicího traktu nebo zvracení. Většina zvířat si těchto rostlin nevšímá, ale z opatrnosti je lepší je pěstovat na místech, kde k nim zvířata nemají volný přístup a nemohou je okusovat.

Její kulovité květy v intenzivních cyklámenových a fuchsiových odstínech z ní udělají nepřehlédnutelnou dominantu. Krásně se doplňuje s rostlinami s odlišnou strukturou, jako jsou okrasné trávy (například dochan nebo ozdobnice), fialová sporýš (verbena), jemné krásenky či cínie. Vynikne také po boku podzimních aster, se kterými tvoří dokonalou kompozici pro pozdní léto.

Nejčastější příčinou úbytku květů je ponechání těch odkvetlých na rostlině. Jakmile květ zavadne a začne se tvořit semeník, rostlina do něj přesměruje veškerou energii. Pokud ale odkvetlé hlávky pravidelně odstraňujete, jiřina se nevysiluje a naopak neustále nasazuje nová a nová poupata. Problémem může být také nedostatek slunce nebo chybějící draslík v půdě.

Odrůda Feline Yvonne je vynikající k řezu. Květy jiřin se po odříznutí už příliš nerozvíjejí, proto je sklízejte, až když jsou otevřené zhruba do tří čtvrtin a okvětní lístky na zadní straně jsou pevné na dotek. Ihned po sklizni ponořte konce stonků na minimálně 15 minut do nádoby s horkou vodou (70 až 80 °C). Tento trik prodlouží jejich životnost a ve váze vám budou dělat radost asi týden.

Tato odrůda je poměrně vysoká, běžně dorůstá do výšky 80 až 160 centimetrů. Vzhledem k její výšce a bohaté násadě těžkých květů je pevná opora naprostou nutností. K rostlinám včas zatlučte sloupky a stonky průběžně vyvazujte provázkem, abyste zabránili jejich polámání při silném větru.