Georgína Otto’s Thrill

Rozhodně ano! Pokud se už nemůžete dočkat obřích malinově růžových květů, můžete hlízy již od března předpěstovat v květináčích. Nádoby s hlízami umístěte na světlé místo, kde nehrozí mráz (například zimní zahrada nebo skleník), a udržujte substrát mírně vlhký. Ven na záhon tyto předpěstované rostliny přesazujte až v druhé polovině května.

Pro úspěšné pěstování sázejte hlízy ven až v době, kdy nehrozí přízemní mrazíky, což je obvykle od poloviny května do června. Hlízu uložte do připravené jamky vodorovně v hloubce 10 až 15 centimetrů. Očko (pupen) by mělo vždy směřovat nahoru. Následně ji zahrňte zeminou tak, aby nad krčkem zůstalo zhruba pět centimetrů půdy. Pro ideální růst a dostatek prostoru dodržujte spon 30 až 50 centimetrů (na jeden metr čtvereční se hodí 1 až 4 rostliny).

S příchodem prvních podzimních mrazíků, které zčernají a spálí nadzemní část rostliny, letní sezóna končí.

1. Opatrně odřízněte stonky asi 10 cm nad zemí.
2. Rýčem nebo vidlemi velmi opatrně vykopejte hlízy, abyste je nepoškodili.
3. Očistěte je od přebytečné zeminy a nechte lehce oschnout.
4. Uložte je do bezmrazé, temné a chladné místnosti do bedýnky vysypané pískem či suchými pilinami, kde bezpečně přečkají do jara.

Zaštipování je skvělý trik, jak donutit jiřinu k bohatšímu větvení, aby netvořila pouze jeden dlouhý, vytáhlý stonek. Provedete ho tak, že jakmile rostlině vyrostou první páry pravých listů, vrcholový výhon jednoduše odštípnete prsty nebo nůžkami. Rostlina následně obrazí z bočních oček, zhoustne a přinese více květů.

Jiřiny vyžadují střední zálivku (💧💧). Mají rády stabilní vláhu, ale nesnášejí stát ve vodě. Zalévejte ideálně brzy ráno nebo večer přímo ke kořenům.

Co se týče hnojení, zpočátku podpořte růst zelené hmoty hnojivem s vyšším obsahem dusíku. Jakmile si všimnete tvorby prvních poupat, přejděte na hnojivo s převahou draslíku, které zaručí mimořádně bohaté a vybarvené kvetení.

Odkvetlé a vadnoucí květy pravidelně odstraňujte přímo na záhonu (tzv. deadheading). Rostlina díky tomu nebude investovat energii do tvorby semen, ale podnítí ji to k tvorbě nových a nových poupat. Otto’s Thrill vám díky tomu vydrží krásně kvést postupně od července až do listopadu.

Ano, možné to je, ale odrůda Otto’s Thrill je na pěstování v nádobách velmi náročná kvůli své impozantní velikosti (až 160 cm).

Budete potřebovat velmi objemný a stabilní květináč s dobrou drenáží, aby se rostlina pod náporem větru nepřevrátila. V nádobě rostlina rychleji vysychá, proto bude vyžadovat každodenní zálivku, pravidelné hnojení a mimořádně silnou oporu.

Ano, vzhledem k výšce přesahující metr a obrovským těžkým květům je pevná opora naprosto nezbytná. Použijte robustní dřevěné nebo kovové sloupky a rostlinu k nim jemně přivažte provázkem. Tím spolehlivě zabráníte tomu, aby se stonky pod tíhou květů nebo při silnějším letním větru zlomily.

Otto’s Thrill je opravdový obr. Rostlina dorůstá impozantní výšky 80 až 160 centimetrů, v závislosti na podmínkách. Tím nejkrásnějším jsou ale její nádherné, malinově růžové květy s uhlazenými okvětními lístky. Ty nejpovedenější z nich mohou dosahovat v průměru až neuvěřitelných 25 centimetrů.

Květy řežte brzy ráno nebo později večer ve chvíli, kdy jsou otevřené zhruba ze tří čtvrtin. Ve váze už se totiž na rozdíl od jiných květin příliš nerozvinou. Vždy zkontrolujte zadní stranu květu – okvětní lístky tam musí být pevné a plné síly.

Pro maximální prodloužení výdrže ponořte seříznuté konce stonků ihned na 15 minut do horké vody o teplotě 70 až 80 °C. Tím se zpevní stonek a prodlouží se svěžest květu.

Může se jednat o virus mozaiky, což je u jiřin bohužel nevyléčitelné virové onemocnění projevující se žlutozeleným mramorováním a deformací listů. Pokud se virus potvrdí, je nutné celou rostlinu ihned vykopat a zlikvidovat (spálit nebo vyhodit do směsného odpadu, ne na kompost), aby se nákaza nešířila na další jiřiny.

Dalším možným problémem mohou být drobní škůdci, jako jsou třásněnky, které sají šťávu z listů. Na ty většinou zabírá postřik insekticidem nebo mýdlovým roztokem.

Mladé a křehké výhonky jiřin na jaře působí na slimáky a plzáky doslova jako magnet. Je důležité zakročit včas.

Nejúčinnější obranou jsou ekologické granule typu Ferramol, které rozsypete okolo rašících rostlin. Pravidelně okolí rostlin kontrolujte, obzvláště po dešti.

Tato ohromující odrůda miluje plné slunce, takže jí vyberte to nejslunnější místo na zahradě. Půda by měla být dobře propustná a bohatá na humus, aby měla rostlina dostatek živin pro tvorbu masivních květů. Jiřiny nesnášejí přemokření, proto se vyhněte těžkým, jílovitým půdám, kde by hlízy mohly uhnívat.

Nejjednodušší způsob množení je dělení hlíz brzy na jaře, těsně před výsadbou. Starší, velké trsy hlíz můžete opatrně rozdělit ostrým nožem.

Je naprosto zásadní, aby každý oddělený kus hlízy měl tzv. krček s očkem (pupenem), ze kterého vyraší nová rostlina. Samotná odlomená „brambora“ bez krčku nevyklíčí. Řezné rány vždy nechte zaschnout nebo je poprašte dřevěným uhlím, čímž zabráníte případné hnilobě.

Řízkování se provádí v únoru a březnu.

1. Hlízy lehce zavrtejte do substrátu a dejte na světlé místo s teplotou nad 20 °C. Udržujte je mírně vlhké.
2. Během 4 až 6 týdnů hlízy probudí očka a vypustí výhony.
3. Jakmile mají výhony 5-8 cm a dva páry pravých listů, ostrým nožem je odřízněte.
4. Odstraňte spodní lístky a konec řízku namočte do práškového stimulátoru zakořeňování.
5. Zapíchněte je do sadbovače s lehkým množitelským substrátem a pravidelně roste. Substrát nesmí být přemokřený.

Jiřiny jsou pro lidi zcela bezpečné, jejich okvětní lístky jsou dokonce považovány za jedlé a často se používají jako ozdoba do salátů či na dorty.

Pro domácí mazlíčky (zejména pro psy a kočky) jsou ale hlízy a listy mírně toxické. Požití může způsobit podráždění žaludku, zvracení nebo mírnou dermatitidu při kontaktu se šťávou z rostliny. Zvířata však hlízy běžně sama nevyhledávají.